Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

 

 


ČLÁNKY » Maria Montessori

Maria Montessori

Maria Montessori (1870-1952) byla velmi všestranná žena. V roce 1896 byla promována jako vůbec první žena v Itálii doktorkou medicíny. Dále působila jako antropoložka, pedagožka a vědkyně. Pracovala také s mentálně postiženými dětmi na Psychiatrické klinice v Římě, kde získala své první impulsy k vytvoření naprosto unikátního systému pomůcek. Dokázala, že i děti mentálně retardované a opožděné jsou schopny se učit, pokud je jim poskytnuto vhodné prostředí a podmínky, kde se mohou rozvíjet. V roce 1907 založila první „Dům dětí“ pro děti z chudých dělnických rodin, který se stal vzorem pro další nově vznikající Montessori předškolní zařízení.

Pro metodu Montessori je typické, že hlavní úlohu v procesu učení hraje dítě, které je považováno za rovnocenného partnera, učitel působí jako průvodce a poradce. Montessori si klade za cíl vychovat dítě samostatné v rozhodování, zodpovědné za svá rozhodnutí – a tím ruku v ruce i dítě nezávislé a svobodné.

V Montessori existuje několik specifických základních bodů, které tento systém zásadně odlišují od tradičních metod:

  • Osobnost pedagoga, který je spíše v roli pozorovatele a průvodce než mentora, dokáže respektovat osobnost dítěte.
  • Věkově smíšené třídy, v jejichž přirozeném prostředí se mohou učit mladší od starších a starší mají možnost upevňovat si získané znalosti při kontaktu s mladšími, učí se také toleranci a trpělivosti.
  • Svobodná práce dítěte, které si samo volí, kde, kdy, s kým a na čem bude pracovat. Tato svoboda ovšem velmi úzce souvisí se zodpovědností, v žádném případě se nejedná o anarchii.
  • Senzitivní období, na jejichž základě je možné rozpoznat zvýšenou citlivost dítěte pro naučení se konkrétní činnosti / schopnosti velmi snadným způsobem.
  • Trojstupňová výuka je založená na pojmenování jevu učitelem, znovupoznání a následném aktivním ovládání dítětem. Je vhodná zejména pro předškolní děti.
  • Polarita pozornosti – doba, kdy je dítě maximálně soustředěno na konkrétní činnost, do které je zcela ponořené a takřka nevnímá okolní svět.
  • Izolace jedné vlastnosti – zřetelné vyjádření vlastnosti konkrétní pomůcky.
  • Připravené prostředí – jednak materiální (tj. celý systém pomůcek), jednak „vztahové“  založené na vzájemném respektu roviny průvodce-dítě.
  • Dělená zodpovědnost – dítě má právo vybírat si, na čem bude pracovat, ale učitel  zároveň pomáhá vybírat činnost pro dítě, které se nedokáže rozhodnout.
  • Práce s chybou a pochvalou – dítě není trestáno za nedostatek, je naopak vedeno k samostatnému uvědomění si chyby, práci s ní a následné nápravě. Chyba je přítel a důležitý činitel pro další růst. Dítě také není zvlášť hodnoceno a posuzováno, chváleno. Je žádoucí, aby zůstalo nezávislé na soudech okolí a danou činnost provádělo pro samotnou radost z práce, nikoliv pro potěšení druhých. Buduje se tak sebedůvěra a pocit rovnocennosti.
  • Oblasti učení – praktický život, smyslový materiál, jazykový materiál, matematický materiál, kosmická výchova

Mgr. Petra Pokorná

 

Maria Montessori (zdroj fotografie-Wikipedia)


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ